Labyrint z ledu

Podrobný popis

Příběh americké polární expedice vedené poručíkem A. W. Greelym patří k nejdramatičtějším v historii dobývání severního pólu. V roce 1881 vyplula skupina pětadvaceti mužů na tuleňářském parníku Proteus do jedné z posledních oblastí, které dosud nebyly vyznačeny na mapách, na samý konec světa. Jejím posláním bylo zřídit nejseverněji položenou vědeckou stanici v Arktidě, která by zkoumala vše od drsného počasí až po zamrzlá moře, severní polární záři a magnetické pole. Dále měla pátrat po posádce ze ztracené lodi USS Jeannette. Hlavním cílem však bylo dosáhnout severního pólu nebo se alespoň dostat co nejdál na sever tento rekord byl pro polárníky svatým grálem a už tři sta let ho drželi Britové. Greely a jeho muži úspěšně vybudovali výzkumnou stanici Fort Conger v odlehlém zálivu severovýchodní části Kanady a dobyli vytoužené nejsevernější místo, kam dosud lidská noha nevkročila. Expedice přitom prošla obrovskými útrapami. V nehostinném ledovém labyrintu musela čelit napadení vlky, větrům o síle hurikánu, extrémnímu mrazu a stavům blížícím se šílenství v důsledku mnoha měsíců strávených v absolutní tmě. V létě 1882 Greely očekával příjezd lodi s posilou nových mužů a se zásobami. Ta však nepřiplula a stejně tomu bylo i následující rok. Žádné z lodí se nepodařilo překonat ledové bariéry. Greely vydal rozkaz k opuštění výzkumné stanice a přesunu ke skrýši potravin na mysu Sabine. Ti, kdo zůstali v následujících měsících naživu, prošli peklem. Levy sugestivně líčí zvuk praskajícího ledu, mráz polární noci a napětí. Vnímáme strach trosečníků uvězněných na ledové kře, kterou kvílející vichr unáší neznámo kam. Slyšíme skřípění a dunění ledových mas v okolním moři. Jsme svědky mučivého hladovění a zoufalé snahy najít potravu. Levy vypráví skutečný příběh statečnosti, ctižádosti a odhodlání přežít. Cituje z dobových deníků, dopisů a telegramů. Publikaci doprovázejí mapy a autentické snímky seržanta George Rice, fotografa expedice.